Pozradím ti, jak se chci pomilovat
A předesílám – nehledej prosím v mých slovech žádnou aroganci, negaci, či snahu o povyšování se nad Tebou, ale naopak.
Já, žena, totiž KONEČNĚ VÍM, CO CHCI A TAKÉ PROČ TO CHCI. Takže můžeš zapomenout na rčení – „Že nevíme, co chceme, ale nedáme pokoj, dokud to nedostaneme“. A věř, že pokud mi budeš naslouchat, uděláš mne trvale a hluboce šťastnou. Už nebudu mít potřebu neustále tě provokovat, zkoušet a do nekonečna na tebe vylévat kýble svých emocí. A jako bonus mi konečně začneš rozumět.
To už stojí zato zamyslet se, zda to tak chceš i ty, co říkáš?
Protože, víš, já už dál nechci hrát tu tvoji hru, které jsme uvěřili oba a kterou spolu hrajeme celá staletí. Tedy že nejdůležitější ze všeho je, když mne co nejrychleji dovedeš k orgasmu. A že toto je ve vztahu nás dvou, ženy a muže, to nejdůležitější. Tato hra na rychlost a dosažení výkonu nás totiž dovedla až tam, kde jsme dnes, do fyzického, duševního a duchovního marastu. Díky ní jsme se naučili žít rychlý a instantní život, který klouže po povrchu našeho úžasného materiálního světa, kde je všeho nadbytek. Nejvíce však odpadu, který sami tvoříme. Odpadu fyzického i psychického.
Díky této hře se nemůžeme poznat na hlubších úrovních, nerozumíme si jako pohlaví a nerozumíme si jako lidé. Když už se náhodou při vší té rychlosti potkáme, velice brzy se zase rozcházíme, protože já nechápu tebe a ty zase mne. Přitom každý z nás získá pocit, že je to ten druhý, kdo nám něco dluží. A když mi z tohoto našeho jakkoli dlouhého setkání „náhodou“ zůstanou děti, musím se stát chlapem, abych sama vše zvládla. Ty totiž čím dál více utíkáš od zodpovědnosti. Ale přiznávám, i já někdy uteču, pokud tím chlapem nechci být. Což dál ničí mé ženství, protože utéct od mateřství nelze.
Zamysli se prosím i nad tím, co našim dětem předáváme. Jak je svým vlastním příkladem vychováváme a kam to vede? Jsou-li našimi dětmi chlapci, pak absence tvého mužského vzoru z nich udělá nejisté mužíčky, pro které je nejdůležitější jaké „značkové hadry si mají pořídit, jakou pleťovou masku používat, nebo jakou nejnovější hru zrovna pařit. To v lepším případě. V tom horším hledají svou mužnost v drogách jakéhokoli druhu, od alkoholu, přes automaty, po pervitin…
A naše děvčata? Ta jsou naopak čím dál mužnější a dominantnější, sbalí takového nezralého krasavce, který jim udělá dítě a dříve nebo později nakonec také uteče, stejně jako kdysi jeho otec. Nebo naopak už vůbec nemohou otěhotnět a tak sahají po umělém oplodnění… A na svět přichází čím dál více postižených nebo autistických dětí, uzavřených ve svém vlastním světě, aby ten náš rychlý a instantní nemuseli vnímat.
A svět se čím dál větším tempem řítí někam…ani se mi nechce říci kam.
Vidíš to také? Vnímáš? Uvědomuješ si to? Já ano a mám toho tak akorát dost! Té honby za výkonem, penězi a úspěchem. Mám dost všeho hluku, smradu, chaosu, negace kam se podívám, všeho toho marastu v nás i vně. A také honby za orgasmem. Protože už vím, že i když spolu navzdory všemu zůstaneme, před cílem tohoto maratónu na nás čeká má frigidita a tvá impotence.
A tak ti říkám otevřeně a na rovinu – chci se s tebou milovat jinak. Chci, abys měl dost času, abys mne konečně viděl a hlavně vnímal. Chci, abys mne pomalu rozehříval, abys respektoval můj rytmus, který je zcela odlišný než ten tvůj. Chci, abys mi uvěřil, že když mi toto poskytneš, já rozkvetu, protože má ženská podstata bude mít čas probudit se a rozvonět tak, že tvůj penis v mé vagíně začne prožívat nepoznanou rozkoš své vlastní mužské polarity a toho, že nic nemusí, jen prožívat sebe sama…
Protože takto začneš být takový, o jakém sním… uvnitř v sobě se napojíš na vnitřní zdroj své mužské síly, kterou vím, že máš a kterou tolik toužím cítit. Jen díky ní se ti já otevřu a odevzdám tak, že skrze mne se budeš milovat s ženskou podstatou, s energií všech žen na celém světě.
Věř mi, že energetický orgasmus, který díky tomuto respektování inteligence našich pohlavních orgánů začneme oba prožívat, nás tak naplní, tak vyživí a spojí, že se stanu tvou Bohyní a ty mým Bohem. Propojíme se, prolneme, v jeden celek, a vrátíme společně do Jednoty. Budeme žít jako jeden ve dvou tělech a přitom každý sám za sebe a svobodný, jako kdysi na úplném začátku všeho…
A takto vyživeni začneme vyzařovat nesmírnou lásku a harmonii, která se bude, jako kruhy na jezeře po vhození kamínku, rozšiřovat na naše děti, okolí, a postupně třeba na celý svět. Ale začít musíme každý sám od sebe.
